První lidské miminko přišlo v naší rodině na svět až potom, co jsme celkem zdárně postupně vychovali 3 miminka psí. Mysleli jsme si proto, že veškeré vzájemné spory o výchově a naše jednotlivé role v ní, máme už dávno zvládnuté, vyřešené a rozdělené. Samozřejmě, že opak byl pravdou a my jsme na vlastní kůži pocítili, jak se takový lidský mrňous od štěňátka liší (někdy člověk opravdu uvažoval o tom, zda má brát pozitivně nebo negativně to, že lidské dětství je o tolik delší než to psí:-).
Adélka způsobila v naší rodině naprostou reorganizaci, ale je pravda, že na chování Matýska, Trixinky nebo Apolla to vůbec vliv nemělo. Bíglíci ji přijali jako dalšího skvělého parťáka a Apollo jako hlavní objekt svých starostí a hlídání. O tom nás přesvědčoval vždy, pokud jsme šli na houby, držel se zásadně a pouze s tím, kdo
Adélku nesl. Pokud jsme si ji vyměnili, automaticky se přiřadil k tomu, kdo ji převzal. Při přespání v cizí chalupě si odcházel lehnout do místnosti, kde jsme večer Adélku uložili, s naprosto nechápavým výrazem, proč je v cizím prostředí někde jinde než my a my si k tomu ještě klidně sedíme, děláme jakoby nic a vlastně se o ní vůbec nestaráme.
Adélce jsou dnes už 4 roky, je skvělou pomocnicí nás obou při všem, co s pejsky podnikáme a dokáže se o ně zkušeně postarat. K jejím prvním slůvkům ve věku okolo 1 roku patřila plemena psů, které už tehdy na obrázku dokázala neomylně rozpoznat a často sklízela nechápavé pohledy našeho nepejskařského okolí. Pejsky zatím bere tak, že do jejího života automaticky patří a těší se, že v dohledné době začně alespoň zkoušet agility nebo flyball. Zkušeně používá slovní výrazy týkající se obou sportů, dokáže změřit flyballovou dráhu , návést psa při agility do slalomu nebo postavit všechny naše pejsky do výstavního postoje. Její velkou láskou jsou koně, a tak začala před rokem docházet na statek Řehtačka v Kuchaři, kde jsme našli milé zázemí spolu s lidmi, kteří se dokáží tak malým dětem věnovat. Učí ji tam nejenom na koni jezdit, ale co všechno koně potřebují a jak se o ně postarat. My oba si s manželem myslíme, že je dobré ji co nejvíce podpořit v tom, co ji baví a pokud se to týká zvířat, doufáme, že ji to naučí ještě něčemu dalšímu: že v životě nemůže myslet jen sama na sebe, že je vedle ní někdo, o koho se má postarat, ale také někdo, kdo ji má rád a kdo ji potřebuje. A je úplně jedno, jestli je to kůň nebo pes……………
|
